**Pohled Cobana**

Pěsti se mi sevřely podél těla, žíly se napjaly, plíce byly příliš stažené. Slova chtěla vytrysknout ven, ale šla ze mě trhaně, váhavě, nebezpečně.

"Myslela sis, že jsem se takovej už narodil? Naštvanej. V prdeli. Jako by celej můj život byl vězení ještě předtím, než mě zavřeli mezi tyhle zdi? Ne. To on. On se o to postaral."

Zadrhla dech – sotva slyšitelně, ale slyšel jsem to.

"