**Pohled Cobana**

Dlouze jsem je pozoroval – svou Bellu a Caru – dvě ženy, které se k sobě tiskly na druhé pohovce a ruce měly zaťaté tak pevně, až jim bělaly klouby.

Vypadaly tak vyděšeně, až mě z toho bolela hruď.

Margot po mně neustále pokukovala, jako by si chtěla vrýt do paměti každý rys v mé tváři, aby se ujistila, že nikam neodejdu.

Nemohl jsem dovolit, aby mi ji vzali.

Nedovolím to.

„Leo,“