Pohled Margot

Dveře kantýny se rozjely s obvyklým kovovým zasténáním a ten pach mě okamžitě udeřil.

Vařené maso. Čerstvý chléb. Něco smaženého až příliš dlouho v mastném oleji...

Večeře.

Pro jednou však místnost nevybuchla hlukem tak, jako tomu bylo dnes ráno. Žádné vrzající odsouvané židle. Žádné hádky, co by už vřely. Žádné poletující pěsti. Žádní muži odvlékáni dozorci…

Napětí tam pořád bylo,