Z Cobanova pohledu

Posilovna už nebyla tichá.

Hodiny mého soukromého přístupu skončily a místo se zase začalo plnit obvyklou směsicí vězňů a žen, které jim byly přiděleny.

Hukot hovoru se odrážel od betonových stěn, kovové cinkání činek každých pár vteřin prořezávalo vzduch. Byl to ten druh hluku, který pro mě obvykle splýval s pozadím.

Dnes mě ale dráždil.

Opřel jsem se o opotřebovanou koženou po