Všichni jsme postávali kolem sebe, oheň jiskřil velkými plameny a za námi se zvedal vítr, který foukal do místnosti skleněnými dveřmi, jež zůstaly otevřené.

Štvalo mě vidět ty dveře takhle dokořán, bylo to, jako by nás provokovali – nechali je otevřené, jako by chtěli říct: ‚Můžete jít,‘ ale nikdo se ani nehnul. Byli jsme všichni tak poslušní, že se cítili natolik bezpečně, aby s námi podstoupili