Ruce se mi začaly třást, nohama jsem neklidně poklepávala o plastové rohože na podlaze auta a srdce mi v hrudi nepravidelně bušilo.

Každou chvíli jsem mohla začít hyperventilovat; znala jsem své příznaky a věděla jsem, že pokud se můj dech ještě trochu zrychlí, budu mít co do činění s plně rozvinutým záchvatem paniky.

„Tak se sakra uklidni.“

„To není tak snadné!“ sykla jsem na Trixy.

„Nesmíš mu dá