Stále jsem na sobě měla své bílé šaty. Má kůže byla odhalená ve více smyslech než v jednom a pan Bates sledoval každý její centimetr.

Srdce mi bušilo v hrudi a teprve teď jsem si uvědomila, že jsem stále nejedla.

Trixy nepromluvila už celé hodiny, sotva jsem cítila její přítomnost, takže jsem to byla jen já. Já a pan Bates, který měl kamenný výraz, jenž mírně roztál, když jeho oči spočinuly na mém