Gabea přivítali jako krále, se zlatým pohárem naplněným po okraj vínem provoněným třešněmi a kolekcí těch nejlepších doutníků, jaké jsem kdy viděla. Často je kouřili vůdcové všech možných smeček – včetně mého bývalého alfy, který odmítal kouřit cokoli jiného, co by nemělo ty typické, na slunci sušené listy. Také jsem si pamatovala, jak říkal něco o nádechu koňaku a kakaa, ale přestala jsem poslouc