Toužebně jsem hleděla do chodby a prosila o ten sladký únik. Darian mluvil se svým bratrem a nechal mě stát na stejném místě dobrých pět minut.

Jediné, co mi chybělo, bylo vodítko a obojek kolem krku, za který by mohl zatáhnout, kdykoli se jeho po moci lačnící maličkosti zachce.

Ale pak jsem otočila hlavu a zachytila jeho profil, čelist měl uvolněnou a oči upřeně zíraly, zatímco poslouchal bratra