Kráčela jsem tanečním sálem a nevnímala jsem nikoho jiného než Emanuela a Ilianu. Hrudník se jí zvedl, když se zhluboka nadechla při pohledu na to, jak se prodírám davem. Její hnědé oči se zakulatily a zajiskřily jako sto diamantů a natáhla ke mně ruce.

„Hazel, díky bohu.“

Obejmul jsme se a zdálo se, že tohle objetí nikdy neskončí. Vůbec by mi nevadilo, kdyby neskončilo.

„Tak moc jsem se o tebe bá