Šla jsem směrem k doupěti, kde jsme si s Ilianou povídaly, ale nebyla tam, tak jsem pokračovala dál kolem honosných soch předchozích vládců.

Zahnula jsem do tmavého výklenku, kde nebyly žádné lampy ani svíčky.

„Tady můžeme mluvit nerušeně.“

Otočila jsem se, málem jsem si na těch chůdách, co jsem měla na sobě, vymkla kotník, a uviděla Abby se sepjatýma rukama před tělem.

Svírala kabelku, která se t