Iliana se po zemi plazila k Emanuelovi. Po jednom královo kývnutí strážný ustoupil a vrazil nůž zpátky mezi Emanuelovy lopatky. Iliana zalapala po dechu, ale on nevykřikl, skousl zuby a tvář mu zrudla, ale klidně na ni čekal. Záviděla jsem způsob, jakým se pro ni jeho náruč rozevřela, byl připraven ji zachytit v celé její bolesti, navzdory tomu, že byl sám uvězněn ve své vlastní, mučivě bolestivé