„Do prdele – Hazel, nehýbej se!“

Trhla jsem hlavou vzhůru, pohlédla mu přímo do očí a potlačila výkřik. Byla to ta nejpitomější rada, jakou jsem kdy slyšela. Samozřejmě, že se nebudu hýbat, když se ze mě had právě chystá udělat svou další večeři.

„Gabe,“ zakňourala jsem, když jsem ucítila, jak svírá své dlouhé tělo kolem mé nohy. Tlak jeho svalů plazících se po mně a syčení, zatímco kmital rozekla