Zade mě vedl druhou chodbou a po kamenné cestičce, dokud jsme nedošli k točitému schodišti. Sestupovali jsme po něm celou cestu dolů, dokud mi do nosu nevnikl pach rozkladu a v rozích nestály krysy ohlodávající kosti – uvědomila jsem si, že jsme v žaláři Rady.

Zírala jsem mu na záda, když otevíral dveře, a jeho bezvýrazný obličej mé nervy příliš neuklidnil, zvláště když odmítal říct jediné slovo o