Zoey Beauchampová

Šokovaná a zmatená vyprskla: „Co to vysvětluje?" zeptala se.

„Proč nemáš podprsenku. Muselas bejt nahá, když zazvonil zvonek."

Do tváří se jí znovu vlilo teplo. „Jak jsi poznal, že nemám podprsenku?" zeptala se, zatímco sypala kávu lžičkou do hrnku.

„Cejtil jsem tvoje bradavky. A to, jak se tvoje kozy o mě rozplácly, páni!"

Prudce se otočila, tváře rudé. „Adame, chci, abys přestal používat ta sprostá slova!"

„Takhle se mnou mluvit nebudeš!

Zamrkal. „'Kozy, prsa, dudy', to nejsou žádný sprostý slova, jsou normálně ve slovníku."

„No, to, že tam jsou, ještě neznamená, že je musíš říkat!"

Když se od něj odvrátila, prohodil: „Nepamatuju si, že bys byla tak prudérní. Asi tě manželství změnilo.

„A já si nepamatuju, že bys ty byl tak, tak…"

„Vulgární?"

„Ano. Vulgární."

Sjel pohledem po jejích zádech až k plným kopečkům jejího zadku. Vyptával se dál: „To Matthew nikdy nepoužívá takovýhle slova?"

„Samozřejmě že ne! Alespoň ne přede mnou."

„Jak se teda bavíte v posteli? Říkáš snad: 'Zasuň svůj penis do mé vagíny, miláčku'?" Zasmál se.

Naštvaným gestem zapojila kávovar do zásuvky. Tváře jí stále plály. „Adame, nechci s tebou probírat sex. Není slušné, aby se bratr se sestrou bavili o takových věcech."

„Dobře. Nečerti se."

Navíc jsme nevlastní sourozenci. Nevlastní bratr, Zoey! Pamatuj si to teď a pro budoucnost.

„Jaké máš vlastně plány?" zeptala se chladně, i když ji tváře stále hřály.

„Moje plány? Myslíš ohledně školy?"

Sundala krabici cereálií a misku. „To, a kde budeš bydlet.

„Chci zůstat tady v Bostonu. A co se týče školy, zpátky se neodvážím. Jsem asi docela v prdeli, ledaže by se mi povedlo dostat na jinou univerzitu.

Zamračila se nad jeho použitím výrazu „v prdeli", ale předpokládala, že to spadá do kategorie běžného slangu. Každopádně, pomyslela si, jeho problém byl pro ni v tuto chvíli hlavní starostí.

„Řekl jsi o tom průšvihu mámě a tátovi?"

„Děláš si srandu?"

„Takže si myslí, že jsi pořád ve škole, co?"

„Asi jo."

„Není pravděpodobné, že by se s nimi škola spojila?" zeptala se, když přistoupila k lednici a vyndala krabici mléka.

„Možná. Právě proto se musím na chvíli někam zašít, než se to všechno přežene."

„Ale Adame, musíš mámě a tátovi říct, kde jsi. Budou mít starosti."

„Přestaň do mě rejt, jo?" vyštěkl ostře. Pak na ni blýskl rychlým úsměvem a jeho tón zjemněl.

„Věci jsou i tak dost nahovno, než aby mi k tomu dělala peklo ještě moje starší ségra."

„Omlouvám se," řekla tichým hlasem.

Pustila se do snídaně. Jakmile byla káva hotová, nalila ji Adamovi i sobě.

Povídali si o starých časech. Ale bylo tu něco, co Zoey znepokojovalo. Její bratr se zdál být jiný a způsob, jakým se k ní choval, ji znervózňoval. Neustále ji sledoval s tím zvláštním zábleskem v očích. Bylo to poprvé, co byli spolu sami od její svatby, a ona se cítila nesvá.

Když dojedla, přešli do obývacího pokoje.

„Je to tu hezký," řekl. „Tady nám to spolu půjde úplně skvěle."

Podívala se mu přímo do očí a promluvila vážným tónem.

„Adame, byla bych ráda, abys tu zůstal. To víš. Ale nemyslíš, že by ti bylo pohodlněji někde jinde, kde bys měl víc… prostoru?"

Ušklíbl se. „Já myslím, že tady můžu mít veškerej prostor, kterej chci. Navíc nemám žádný peníze, ledaže bys byla tak krutá a nechala mýho malýho brášku na holičkách.

„Mohla bych ti finančně pomoct, než si najdeš práci."

„Sakra, já si nechci hledat práci. Doufám, že se dostanu na jinou vejšku. Jestli se to povede, budu tady jenom do tý doby – možná pár tejdnů."

Zoey těžce polkla.

„No tak." Přistoupil blíž a zlehka ji objal. „Víš, že mě tu chceš mít."

Pomalu jí přejížděl rukou nahoru a dolů po paži a z toho pohlazení jí naskakovala husí kůže. Byl velký a pohledný, vůbec ne jako ten malý rošťák, kterého si pamatovala. Jak tak stála těsně u něj, začala se jí točit hlava.

Co to s tebou je? ozval se vnitřní hlas. Je to tvůj bratr!

„Nevlastní bratr," ozval se další hlas...

Zmocnila se jí panika a odstrčila ho od sebe. Přimhouřil oči a zkoumal její reakci, na pevných, pohledných rtech mu pohrával úsměv.

„Necháš mě tu, Zoe. Chceš, abych zůstal. Budu dobrá společnost."

„Ale Adame…"

„Žádný hádky, nebo si tě přehnu přes koleno a naplácám ti. Už nejsem tvůj malej bráška. Dospěl jsem."

To byla rozhodně pravda, uvědomila si, a vysvětlovalo to ten zvláštní pocit, který měla z jeho přítomnosti. Ale pořád to byl její bratr, ať už malý nebo velký, a ujišťovala sama sebe, že není důvod se v jeho přítomnosti cítit nesvá. Věřila, že by tak šílený pocit neměla, kdyby nebylo faktu, že prahla po Matthewově ptákovi.

„Dobře, Adame. Můžeš tu zůstat."

Široce se usmál. „To je moje holka! Hele, nebude ti vadit, když si půjdu dát sprchu?

„Běž," řekla mu. „Vezmi si ze skříně ručník." Ukázala.

Mrkl na ni a uposlechl její pokyny.

Zatímco poslouchala zvuk sprchy, pohybovala se po bytě a dávala věci do pořádku. Bude dobré mít společnost, rozhodla se. V Bostonu nikoho neznala, kromě pár dalších nájemníků v domě, a k těm neměla nijak blízko. S Adamem vyrůstali společně.

Jak hloupé ode mě, pomyslela si, bát se toho, že tu bude!

Sprcha přestala téct. Zrovna utírala prach a čistila televizi, když uslyšela, jak se otevírají dveře koupelny. Vzhlédla.

Adam vešel do místnosti s ručníkem omotaným kolem pasu. Na jeho mužné hrudi se třpytilo několik kapek. Znovu pocítila ten zvláštní záchvěv potěšení, když se na něj podívala.

„Zapomněl jsem si z tašky vzít čistý oblečení," vysvětloval, zatímco zvedal kufr.

Sledovala, jak ho nese k pohovce. Když ho pokládal, otřel se o jeho tělo a ručník se rozvázal. Spadl na podlahu.

Zoey se rozšířily oči, jak zírala na bratrovo nahé tělo. Měla boční výhled na jeho tvrdý ocas, který se mu houpal před koulemi. Jeho pták byl do posledního kousku tak velký jako Matthewův, možná ještě větší.

Zoeyiny tváře zalila karmínová červeň, odvrátila zrak a srdce jí prudce bušilo.

„Hele, promiň," řekl Adam se smíchem, když se sehnul, aby ručník sebral.

Podíval se na svou sestru, a přestože byla částečně odvrácená, viděl, jak zrudla. Drže si ručník kolem sebe, došel až k ní.

„Vidělas něco, co se ti líbilo, viď?" zeptal se důvěrným tónem.

„Neviděla!" trvala na svém vehementně, stále k němu otočená zády.

„Vezmeš si teď prosím své oblečení a půjdeš do ložnice?"

Její tělo naplnila šílená emoce, kterou nedokázala ovládnout. Najednou cítila obrovské horko mezi nohama. Bradavky jí ztvrdly proti látce šatů.

Adam jí položil ruku na záda a rychle s ní sjel dolů, aby pohladil její oblý zadek. Ten pocit na ní a pomyšlení na to, co chtěl udělat, vohnaly krev do jeho ocasu, překrvily jeho tkáně a způsobily, že se ten mužný nástroj zvedl. Tlačil ručník dopředu.

Zoey zkroutila tělo a pokusila se mu ruku odstrčit. Ale on ji jednou rukou popadl za zadek a druhou ji chytil za rameno. Jak si ji vtahoval do objetí, ručník podruhé spadl na zem a jeho žhavý ocas se nahý tyčil nahoru mezi jejich břichy.

Zoey se zatočila hlava, když ucítila, jak proti ní pulzuje ten teplý, ztopořený pták. Podívala se dolů a uviděla žalud jeho ocasu, který byl růžový touhou. Neustále si opakovala: Tohle je tvůj bratr – malý Adam! Ale její pocity vůči němu v tu chvíli rozhodně bratrské nebyly, a tento fakt vyvolal nával viny, který se mísil s její touhou.

Vina se stala dominantní emocí a ona s ním začala bojovat.

„Adame, co to s tebou je?" dožadovala se vysvětlení, zatímco se zmítala v jeho objímajících pažích. „Tohle nemůžeme!"

„Jasně že můžeme, Palačinko," řekl. „Ty chceš, já chci, a jsme dospělí – tak proč bysme nemohli?"

Byla ohromena jeho přístupem. Vůbec nezněl jako její nevlastní bratr. Ještě víc byla ohromena svou vlastní vnitřní reakcí, ale nepřestávala se bránit.

Věc už zašla příliš daleko na to, aby Adam dovolil, aby skončila. Stejně mu bylo jasné, že s tím nechce přestat, bez ohledu na to, co říká nebo dělá.

Vzal ji do náruče a odnesl do ložnice. Házela sebou, ale to ho nedonutilo ji položit; jen se jí sukně vyhrnula do pasu a odhalila její růžové kalhotky. Jeho pták se tlačil proti jejím chabě zahaleným půlkám, což jim oběma dodávalo ještě větší vzrušení.

„Adame, přestaň!" křičela. „Aaaach, prosím!"

Ale on se jen smál a pokračoval k posteli. Hodil ji na matraci a sukně se jí vykasala až do pasu.

Padl vedle ní na kolena, jeho velký ocas se tyčil do výšky. Nemohla si pomoct, ale při pohledu na to, jak obrovský a tvrdý jeho prut je, pocítila záchvěv vzrušení. Její šok a stud z toho, co se dělo, však přetrvávaly.

Snažila se sama sebe přesvědčit, že si z ní Adam dělá jen legraci, že ji nemá v úmyslu skutečně ošukat. Něco takového mezi bratrem a sestrou se jí zdálo nemyslitelné.

Stále se smál, když se s ní pral a nutil ji k podvolení, jeho těžký ocas ji plácal do stehen a boků, jak sebou házela. Nakonec si uvědomila, že nemá smysl bojovat, dokud ji drží takhle, a ochabla, fňukajíc a oddechujíc.

Rozhlédl se po něčem, čím by ji mohl svázat a nacpat jí do pusy roubík. Povlaky na polštáře se zdály být jedinou možností v dosahu. Popadl polštář, stáhl z něj povlak a sroloval ho do tlustého provazu.

Zoey by mu v tu chvíli mohla vyklouznout, kdyby zareagovala dostatečně rychle. Ale to, co s povlakem dělal, ji zmátlo a ona to sledovala. Než jí došlo, co má v úmyslu, bylo už na útěk pozdě.

Byla v šoku, když jí improvizovaný roubík vtiskl do úst. Vzrušení jím bušilo, když povlak zezadu sestře pevně utahoval kolem hlavy.

Teď už věděla, že si nedělá legraci; zjevně měl v úmyslu ji opíchat, jakkoli neuvěřitelně to znělo.

Zmocnilo se jí strašlivé ponížení. Kopala do něj a tloukla do něj, zatímco plakala a mumlala přes roubík. Ale jeho značně nadřazená síla mu umožnila držet ji na místě, zatímco strhával povlak i z druhého polštáře.

Otočil svou zmítající se nevlastní sestru na břicho a podržel jí nohy u sebe, přeložené přes zadek. Podařilo se mu přitáhnout jí ruce těsně ke kotníkům a povlakem na polštář jí svázal kotníky i zápěstí. Ale nestáhl je k sobě tak pevně, aby jí ublížil. I když se mohla dál svíjet, nemohla se přetočit ani se sesunout z postele.

Narovnal se na kolenou. Těžce dýchal a oči se mu zableskly, když se na ni s úšklebkem díval dolů.

„Tak a seš moje, Palačinko," řekl napjatým, chraplavým hlasem. „Jak se ti to líbí, co?"

Sledoval, jak se jí v poloprůsvitných kalhotkách eroticky chvějí půlky, a ocas mu poskočil výš.

Jeho ocas byl tak tvrdý, žíly mu nabíhaly, svou velikostí působil až monstrózně a byl velmi rudý, kapičky preejakulátu prýštily z malé dírky na jeho špičce a stékaly po straně kmene.

„Tohle se ti bude líbit, než s tebou skončím," slíbil. „Zajistím, abys z toho byla úplně hotová! Budeš starýho Adama milovat tak, jako nikdy předtím!" zasmál se.

Zoey sevřel tak strašlivý strach, stud a vzrušení, že měla pocit, že omdlí. Zůstala při vědomí a s vytřeštěnýma očima zírala přes rameno, soustředěná na bratrův hrůzostrašný pták.

Jeho prut zaškubal a vyloučil další hustou kapku vlhkosti, když položil ruku na zadek jejích kalhotek a pohupoval jejím plným zadečkem sem a tam. Koule měl napjatě přitažené ke kořeni svého vzhůru trčícího, chvějícího se kmene.

Jeho způsob, jakým ji svázal, šel docela snadno povolit. Zoey mohla uniknout, ale část z ní se nedokázala přimět k pohybu.

Zoey sledovala každý jeho pohyb. Neustále vydávala zvuky přes roubík, ale ty zvuky nebyly projevem odmítnutí nebo popření, nýbrž očekávání...