„Myslíš si, že mi tak snadno utečeš, ovečko?“ Ryker má obličej v záhybu mého krku, jeho horký dech zanechává na mé kůži vlhkost. Nedotýká se mě, jen lehce přejíždí nosem po mém rameni, z čehož mám husí kůži po celém těle a nedokážu bojovat s chvěním, které mnou otřásá. Jeho hlas je jiný, hlubší, drsnější, s kovovým nádechem, jako by ho už dlouho nepoužil. Když se odtáhne, vidím proč.

Jeho oči jsou