67 - Kennedy

Zadrž. „Jak je to možné?“ Zvednu se na kolena a znovu si přejedu rukou po břiše. Určitě lže. Není možné, aby to, co jsem cítila, bylo falešné nebo jen v mé hlavě.

Znovu zavrčí. „Kennedy…“

„Co? Nemůžeš se celé týdny chovat jako kretén a nečekat, že budu zvědavá, když už se se mnou konečně uráčíš mluvit.“

Zavře oči a zhluboka se nadechne. „Můžeme jít prostě zase spát a promluvit si o to