„Neřekl, jen to, že to musí být osobně.“

„Dobrá.“ Založím do knihy stužkovou záložku a odložím ji. Nezní to, že by si mě předvolával kvůli něčemu špatnému. Ale po tom všem, co přineslo posledních čtyřiadvacet hodin, už nevím, co mám čekat.

Vyjdu ven a zamířím doprava k Rykerově kanceláři. Dveře jsou pootevřené a já slyším, jak mluví, ale je to jen tiché dunění, takže nerozeznám slova. Dvakrát zaťu