94 - Ryker

Brzký letní východ slunce přeruší můj spánek, ale mravenčení z mého kontaktu s Kennedy mi brání v pohybu. Jsem v nebi, přesně tady, přesně takhle. Přitáhnu si ji blíž k sobě a uslyším její tiché zachichotání.

„Čemu se směješ, Ovečko?“

„Musíme jít na trénink, ty nadrženče.“

„Můžou pár minut počkat.“ Převalím se na ni a zabořím tvář do jamky jejího krku, čímž vyvolám další zachichotání.

„