95 - Kennedy

Zatnu se a zatají se mi dech. Zamrznu v čase a zírám na tuhle starší verzi Rykera. Jeho oči mají tmavší odstín, ale nejsou o nic méně pronikavé. Kdyby mě Ryker nedržel, asi bych se zhroutila na podlahu.

„Cože?“ hlesnu. Ryker kolem mě pevněji obmotá paže a já se držím jeho předloktí, jako by na tom závisel můj život. Nejspíš mu zanechávám modřiny, ale jen nepatrný zlomek mého mozku reg