„Měla by sis aspoň vyslechnout, co chce alfa říct, nemyslíš?“ Znovu ho ignoruju, ale ten podtón v jeho hlase mi neunikne. Varuje mě, prosí, nebo mi vyhrožuje?

„Tohle není způsob, jakým bys měl mluvit k Luně, Dirku.“ To tvrdé ‚k‘ mi v ústech křupne jako suchá větvička. „Kdyby byl tvůj alfa skutečný alfa, věděl by to.“ Dál se rozhlížím kolem, abych mu dala najevo, že je pro mě nedůležitý.

Žádný dalš