107 - Kennedy

Svírám Amy, jak se snaží vymanit z mého sevření. Nepřeruším s ní oční kontakt, když oslovím svého druha. „Běž, Rykere. Mám ji. Zastav ho. On si pro ni nepřijde,“ zašeptám. Tím jsem si jistá a je to něco, co ji podle výrazu v její tváři zřejmě vůbec nenapadlo. Políbí mě na spánek.

„Nebudu daleko, Ovečko. Zavolej, jestli mě budeš potřebovat.“ Odstrčím ho do hrudi, když se z druhé stran