114 - Kennedy

„Finne! To je tak vzrušující!“ Vyskočím, abych ho objala.

Neohrabaně mě poplácá po zádech, pak mě postaví na zem a ustoupí. „Kéž by moje družka byla tak nadšená jako ty.“

„Dej jí čas. Ona změní názor.“

„Kupodivu už jsem to někdy slyšel. A ani tehdy mi to moc nevyšlo.“ Vrhne na mě zachmuřený pohled.

Když kolem něj procházím, poplácám ho po hrudi. „Ale minule jsi neměl mě. A já tě mám