25 - Finn

Smířit se s tím. To jediné nám řekli, ať se s tím smíříme. Teď tu trčím, kdo ví na jak dlouho, přímo s ní. Teď se s tím nedokážu vypořádat, musím odsud vypadnout.

„Půjdu se tu poohlédnout.“ Pouštím tašku a ženu se ke dveřím.

„Finne, počkej...“

Neslyším nic dalšího, co říká, když jako zbabělec vyrazím chodbou, po schodech dolů, kolem zmatené Kennedy a ven na obrovskou terasu. Ztěžka oddec