35 - Finn

Nedokážu ani popsat, jak skvělé je držet Gretu v náručí. Ale teď na to nemůžu myslet, musíme dokončit boj. Takže jí propletu prsty vlasy a ještě jednou ji něžně políbím, než ji sesadím z klína a vstanu. Pochopí narážku, vezme mě za ruku a oba běžíme do lesa, odkud stále slyšíme vrčení a chňapání bojujících vlků.

„Věděli, že přijdeme,“ řekne Greta s o něco většími obavami v hlase, než jse