Aniž by ze mě vystoupil, otočí se, sedne si a opře se zády o strom, přičemž mou hruď a krk pokrývá lehkými polibky. „Jsi unavený, Finne?“ zahihňám se na něj s vědomím, že mě právě nesl a pak mě držel nahoře bůhvíjak dlouho. Nejsem přehnaně velká holka, ale taky nejsem žádná křehká květinka.

Kousne mě do vršku prsu a já vypísknu: „Ne, ty drzá. Takhle nemůžu chodit a mám pocit, že jsi ještě neskonči