Poděkuji omeze, když přede mě položí lahodně vypadající talíř, a než odpovím, dvakrát si pořádně ukousnu. Ostatní začali před námi, takže se necítím špatně, že to doháním, nebo že při tom vypadám jako divoch. Betě se úplně vyhýbám pohledem, ale oslovím Jeremiaha.

„Netroufla bych si odejít bez tebe, když si naši otcové tak moc přáli, abychom spolupracovali,“ řeknu s tónem pohádkové princezny. „Ale