Myslím, že uplynuly už aspoň dvě hodiny. Venku je tma, takže nedokážu říct, kolik času uběhlo, ale už tu nedokážu dál ležet. Vyklouznu zpod přikrývek a tiše přecházím svůj pokoj. Jsem skoro u dveří, když se mi kolem pasu ovine paže a přitiskne mě zpět k tvrdé hrudi.

"Kam se to plížíš?" Jeho teplý dech mě zalechtá na ušním boltci a já se zachvěju.

"Neplížím, jen jsem tě nechtěla vzbudit. Už jsem od