„Jo. To zní dobře. Sejdeme se dole, Sebastian už je tady.“ Přikývnu, oční kontakt stále nenavazuji.

Dveře se zavřou a já si v duchu zas nadávám. Je to každý den to samé. Nevím, co chce, a nemluvíme spolu víc, než je nezbytně nutné. Nepoznám, jestli mi dává prostor, nebo se mi vyhýbá. Ani moje vlčice mi moc informací nedává. Není nadšená, že jsme si je ještě neoznačily a nespojily se s nimi jako dr