110 – Elara

Jsme odmrštěni dozadu a já cítím, jak se Mariettina váha z mých zad vytrácí, zatímco se mé tělo řítí vzduchem. Když dopadnu, cítím, jak mi štěrk a hlína odírají nahou lidskou kůži. Co to sakra je?!

Jsem omráčená, kašlu z prachu, který můj pád zvířil, a můj mozek se snaží zpracovat to rozmazané prostředí kolem mě. Natahuji se po své vlčici, ale ona tam není. Tep se mi zrychlí, když se s