„Jsou to jen děti!“ zařve černý plášť, Amadeus.

Z davu se vynoří hnědovlasá žena a zamíří ke dvěma mužům bojujícím vedle mě. Malá dívka opět pookřeje a usměje se. Nebála se tak, jak by se mělo běžné dítě při pohledu na bitvu před sebou bát, naopak po tom téměř prahne. Když se na ni podívám, vidím podobu s tou ženou v zeleném. Stejné dlouhé hnědé vlasy, stejné tmavé mandlové oči. Složitě máchá ruka