JACE

Jace čekal na chodbě vedoucí k Martině pokoji.

Byl tam už patnáct minut, opřený o zeď a se založenýma rukama na hrudi.

Měl to ráno být na něčem důležitém, ale to mohlo počkat. Vidět Martu bylo důležitější.

Nakonec se objevila ze svého pokoje a telefonovala.

"Ne. Nesmí dostat víc než dva mm." Mluvila do telefonu. Ale to bylo předtím, než uviděla Jace.

Náhle se zastavila, oči se jí leskl