JARIS

Přistoupil jsem blíž, posadil se na okraj postele a natáhl ruku k jejím vlasům, abych jí jemně odhrnul několik pramenů z obličeje.

Bylo těžké na ni zírat, protože všechno, co jsem viděl, byla jen její bolest. Její umučený křik jsem měl stále velmi jasně v hlavě; to, jak prosila toho hajzla, aby jí přestal ubližovat.

Ach, Lyric. Vždycky jsem si myslel, že mou slabinou jsou moje děti.