JARIS

Celou minutu mezi námi nepadlo jediné slovo, mluvily jen naše oči.

Nakonec se s tou ztrátou smířil a opřel se do křesla.

"Asi bychom tedy měli začít mluvit." Propletl si prsty za hlavou. "Předtím, než budeme pokračovat, bych ale rád věděl, jak se daří dětem."

Něco se ve mně hnulo, ale donutil jsem se zachovat kamennou tvář a nespouštět z něj oči, i když nasadil připitomělý úsměv.

"