První, co udělám, když vejdu do pracovny, je, že si zapíšu ta jména ze snu. Uvažuju, že zavolám Derekovi, ale on mě předběhne. Chvíli zírám na jeho jméno na displeji a nechám to spadnout do hlasové schránky. Displej zhasne, a když se znovu rozsvítí s jeho jménem, seberu odvahu a hovor přijmu.

„Phoebe?“ ozve se a zní přesně tak vyděšeně, jak se sama cítím.

„Jo,“ vydechnu to jediné slovo a cítím jeh