Ansley sedí v obývacím pokoji, když sejdu dolů připravit snídani. Vyskočí na nohy, jako bych ji k smrti vyděsila.

„Ahoj,“ pozdravím ji. Celá ztuhne, když k ní přistoupím, abych ji objala. Trochu se uvolní a lehce mě poplácá po zádech. Vždycky tak krásně voní. „Jsi v pohodě?“

„Jsi ty v pořádku?“ stiskne mi pevně ruku. „Nathan tě nikdy neměl nechávat samotnou.“

„Jsem v pořádku. Děkuju za to, co jsi