Kaden

Ležet v posteli na zádech a hodiny zírat do stropu, než konečně usne, se pro Alfu Kadena stalo novou normou. Snažil se nemyslet na Siennu, nedumat nad tím, co asi dělá nebo kde je, nesnažit se představovat si ji, jak spí na studené betonové podlaze ve sklepě, když by měla být tady, v jeho posteli, v jeho náruči. Právě když konečně zadříml, uvědomil si, že mu zvoní telefon, přestože byl ztlum