Kaden

Ležet na zádech a zírat do stropu stanu bylo stejně nudné jako zírat do stropu doma. Nutkání jít ven a lehnout si na zem bylo ohromující. Alespoň tam by viděl nějaké hvězdy. Ale tady mohl Kaden jen koukat na bílý povrch stanu a poslouchat, jak Alec na druhém lehátku naproti němu chrápe.

Bylo hloupé se litovat. Kaden si uvědomoval, že si za to může sám. Teď, když si konečně začal myslet, že b