Kaden

Stát u nohou Sienniny postele, čekat, až otevře oči, čekat, až promluví a dá mu najevo, že je v pořádku – to bylo k nevydržení. Kaden byl tak úzkostný, že málem vyletěl z kůže. Věděl, že John a jeho babička se o dívku na lůžku bojí také, ale on měl pocit, jako by jeho vlastní duše byla uvězněna někde po boku té její v hlubokém spánku plném sedativ a zapomnění.

Když se začala vrtět, doufal, ž