Kaden

Pištění nebyl zvuk, který by z úst své babičky slýchal nějak často, ale když Kaden řekl Luně Hannah tu šťastnou novinu – že požádal Siennu o ruku a ona souhlasila – všechno, co jeho babička následujících pět minut říkala, bylo ve vysokém ječivém tónu, kterému by asi rozuměl, kdyby byl pes.

Jelikož byl vlk a ne pes, netušil, co přesně se mu snaží říct. Věděl jen to, že má radost.

Až do chvíle