Sienna

Když Devítka něco dělala, dělala to s vervou, a to se týkalo i pláče nad úmrtími v její rodině. Podle zvuku bylo docela jasné, že není rozrušená jen proto, že už se nikdy nedozvědí, že i ona teď vidí. Jasně jí chyběli a byla smutná z toho, že tolik z nich zemřelo tak mladých a nikdy nedostanou příležitosti, které dostala ona.

Sienna ji objímala a obě seděly na její posteli, zatímco Devítka