Kaden

Když pomyslel na svou matku, jak leží na zemi a umírá, se zlomeným krkem, natékající, modrající, zkroucenou, s vystouplými žilami, s kůží bledou a promodralou z nedostatku kyslíku, měl nejen slzy na krajíčku. Chtělo se mu z toho zvracet, zvlášť teď, když slyšel, jak ji Nina popsala.

Když mu babička vyprávěla, co se jí stalo, byl ušetřen krvavých detailů. Její tělo neviděl a pohřeb proběhl se