Kaden

Nedokázal ze rtů vymazat úsměv. Doufal, že mu do kanceláře nikdo nevejde, protože věděl, že kdyby se tak stalo, zeptali by se ho, co to má s obličejem, a Kaden nevěřil, že by jim dokázal lhát.

Kdyby už někdo vstoupil, doufal, že to bude člověk naprosto nevšímavý.

Trvalo to jen asi hodinu, než uslyšel zaklepání na dveře. Kaden si právě procházel hlášení na svém stole. Zvažoval, jestli se nemá