Šest let poté….

*Nina*

„Mami Sienno, jsi si jistá, že je tohle všechno nutné?“ zeptala jsem se, zatímco jsem seděla před zrcadlem. Sienna, moje adoptivní matka, se na mě v zrcadle usmála.

„Ano, drahá,“ řekla, jednou rukou mi držela vlasy a do týla mi vpracovávala sponku. Trochu to štíplo, ale nestěžovala jsem si. Vždycky mi říkala, že krása trochu bolí. Prý se to naučila v životě o něco později ne