*Johnna*

Moje hlava vážně moc bolí. Ležím na něčem docela měkkém, ale ještě než vůbec otevřu oči, vím, že nejsem doma. Nejsem ani v domě toho hloupého, pitomého Alfy, kvůli kterému mám průšvih. Ne, myslím, že jsem někde, kde jsem ještě nikdy nebyla.

A myslím, že bych se asi měla bát.

„Už se probouzí.“ Někde přes rameno slyším ženský hlas. Zní docela mile, ale není to moje maminka a není to Chelsea