*Nina*

Tiché zaklepání na dveře mé ložnice mě přimělo popotáhnout a utřít si slzy. Nevěděla jsem jistě, kdo to je, ale s jistotou jsem věděla, kdo to není.

Garret by na moje dveře nikdy tak jemně nezaklepal.

"Ano?" zavolala jsem a hřbetem ruky si otřela nos.

Jayla otevřela dveře, na vteřinu nakoukla dovnitř a pak vešla. "Ahoj," řekla tiše. "Jsi v pořádku?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, vlastně moc ne