*Sienna*

Pláž byla tichá, až příliš tichá. Byla jsem sama, a dobře jsem to věděla. Sakra. Podařilo se mi usnout navzdory všemu, co se v Alfově sídle dělo, a přece tu nebyl nikdo, s kým bych si mohla promluvit.

Dál jsem se procházela a hledala jakékoli známky života. Vlny se přelévaly na břeh a vydávaly uklidňující šum. Vysoko nade mnou na sebe pokřikovali racci. Pálilo na mě hřejivé slunce. Nezdál