*Nina*

„A jsi si jistá, že jsi v pořádku, zlato?“ zeptala se máma a hleděla na mě s obavami.

Celou cestu ke smečce Šedé lebky měsíce jsme probíraly mé obavy. Nebyla jsem si jistá, ale nechtěla jsem se už víc strachovat.

„Jsem tak v pořádku, jak to jen jde,“ řekla jsem upřímně a věnovala jí úsměv. „Opravdu chci pomoct. Pojďme tuhle záhadu vyřešit. Nehodlám z toho vycouvat. Vím, že to, co se tu stal