*Nina*

„Nemůžu tomu uvěřit,“ pronesl Garret se širokým úsměvem. Hlasitě radostně zahýkal, pak vstal ze židle a zatočil se dokola. Nemohla jsem si pomoct, musela jsem se jeho počínání zasmát a oči mi nadšením jen zářily. Jeho reakce byla úžasná. Tohle všechno bylo vážně úžasné. Srdce mi zpívalo štěstím.

„Rodina,“ vydechla jsem. „Ach, Garrete, nikdy by mě nenapadlo, že toho někdy budeme schopní. Ale