Proto jsem musela odvézt Loraine k domu rodiny Greggových jako první.

K domu jsem se nepřiblížila příliš blízko. Zaparkovala jsem asi dvě stě metrů od něj. Loraine našpulila rty, když vystupovala z auta a loučila se s námi. Zodpověděla jsem jí s neutuchajícím úsměvem na tváři.

Povzdechla si a řekla: „Lancei, ahoj.“

Lance lehce odpověděl: „Dobře.“

Loraine na něj zklamaně pohlédla a potom se podíval